Netrvalo dlouho a jabka v akci, který jsem velmi rychle sežral, nahradili spolujezdci z říše lidí. Neříkám, že jabka jsou špatný, ale lidi jsou taky docela v pohodě. Měl jsem to štěstí, abych na svejch cestách postupně potkal většinu známejch tváří z Takaky, který byly naprosto ideálně rozmístěný po Jižním Ostrově. Kromě toho sem tam potkáte stopaře, se kterýma nakonec strávíte i několik dní. A tak když lidem říkám, že cestuju sám, není to vlastně pravda.
Moeraki boulders - po východním pobřeží zpět na sever
Nugget Point
Žlutý 3 tejdny
Mamoru
Mamo, jak mu všichni říkaj, v Nirváně sloužil před Keitou. Celej rok cestuje stopem, což se mu jednou nevyplatilo. Na severu Severního ostrova s ním jeden týpek vypekl a odjel mu s veškerejma věcma včetně pasu. Mamo pak několik dní trávil jako bezdomovec a spal v McDonaldovi v Aucklandu společně s regulérníma bezďákama. Tenhle příběh se místním médiím zalíbil natolik, že se dostal do novin a do rádia, načež se mu začali ozývat lidi s nabídkou bezplatnýho ubytování, jídla, oblečení a sexu. A tak Mamo vesele stopuje dál.
Mamo – společně jsme procestovali Fjordland
Duidui
To není popěvek, to je jméno další bejvalý wůferky z Nirvány. V South Parku kdysi říkali, že Číňani nemaj duši. Dlouho jsem tomu věřil, než jsem potkal Dui. S Dui jsme se hecli k bungee jumpu v Queenstownu. A taky mi na pár dní poskytla útočiště.
Vzpomínka na tátův kalendář
Z dětství si pamatuju, že jsme měli na hajzlu dva kalendáře. Na jednom z nich měl táta nahotiny s roztomilejma bobříkama (chápej, devadesátý léta) a na tom druhym byla ohromná hora a pod ní jezero. Vždycky jsem si myslel, že je to nějaká Kanada a že nic takovýho v životě neuvidim. Můj malej dětskej sen se stal skutečností. A bylo tomu právě v Jižních Alpách u hory jménem Mt Cook, nejvyšší hory Zélandu (3724m).
Jsou místa, kde můžeš bejt ten nejhorší fotograf. Můžeš bejt slepej, bezrukej, nebo úplně blbej, ale stejně uděláš dobrou fotku. Mt Cook je jednim z těch míst. To místo je grandiózní, pompézní, spektakulární. Prostě kurevsky dobrý. Jenom ti musí vyjít počasí, což je asi jako vyhrát ve sportce. A já po dvoudenním čekání vyhrál.
S Beth kousek od Mt Cook
Takhle to vypadá, když je zataženo
Mount Cook v plný kráse
Mimochodem na týhle hoře trénoval Edmund Hillary výšlap na Mt Everest. Do týhle chvíle jsem ani nevěděl, že Hillary byl kiwík. Dotáhl to jen na pětidolarovou bankovku stejně jako žlutookej tučňák.
No a den na to jsem u vedlejšího jezera Tekapo absolvoval bezkonkurenčně nejlepší zélandskej výběh. Kdyby to někoho zajmalo, tak ta tyrkysová barva jezera vzniká směsí říční vody, vody z ledovce a kamenný drti.
Výběh okolo jezera Tekapo
Oblast Mt Cook jsem procestoval s Kanaďankou Beth, která přiznává, že neví, kde je Česká Republika, a že je jí to upřímně jedno. Příběh? Jo, jeden hnusnej bych měl. Jednoho večera mě vzala chlastat do baráku k jejím kámošům. Když jsem se po čase otočil, abych se podíval, co běží na dvoumetrový televizi, k mýmu překvapení jsem uviděl porno. Ženskejm tam z prdele lezly křišťálový koule velikosti kokosovýho ořechu. To mě popravdě moc nebere, ale bralo mě sledovat holku z Peru, pro kterou to očividně bylo nad rámec chápání. Celou dobu se tvářila, asi jako když máš náběh na kejchnutí. Vůbec bych se nedivil, kdyby už v životě nepromluvila. Nojo, holt jinej kraj, jinej mrav.
Rozverná Beth
Christchurch
Christchurch, třetí největší město Zélandu po Aucklandu a Wellingtonu, se stále vzpamatovává ze zemětřesení z roku 2011, který připravilo mnoho lidí o zaměstnání, o střechu nad hlavou a v tom nejhorším případě i o život. V kontextu nedávnejch událostí tomu člověk rozumí trochu líp. Ikdyž už uplynulo pět let, pořád je to dost špatný a polozbořený budovy vidíte na každym rohu. Obdivuju odhodlání místních obyvatel, který neutekli a pomáhaj Christchurch postavit na nohy. Nicméně nemohl jsem se ubránit pocitu, že město a lidi jsou plný negativity a nevyzařuje z nich to stejný, co zažíváte jinde na Zélandu. Prostě jsem se tam necejtil dobře. Je to asi jako když si jdete v Brně na hlaváku koupit lístek na vlak. Už je to sice pár let, ale ten pocit ve mně přetrvává dodnes.
Bavil jsem se o tom s pár místníma a překvapivě jsme se na tom shodli. Došli jsme k tomu, že nálada nevzniká ani tak z křivdy vůči přírodě a proběhlejm katastrofám. S tím jsou tady všichni smířený a tvrdě makaj na tom, aby město zase prosperovalo. Ten problém vidíme v pocitu nejistoty, že ta samá katastrofa může přijít kdykoliv znova a znova je může připravit o všechno. U lidí je narušená základní lidská potřeba pocitu bezpečí. Nabízí se možná otázka, proč se všichni neodstěhujou. Kromě vztahu, kterej si za svůj život vybudovali k jejich rodišti, mnoho lidí ani nemá dostatek peněz, aby se se vším všudy přesunuli jinam.
Město se stále vzpamatovává ze zemětřesení z roku 2011
Marius a belgická trojka
S Mariusem z Německa jsme taky wůfovali v Takace. Společně s ním a jeho třema kámošema z Belgie jsme vycestovali do města Christchurch a na poloostrov Akaroa, kde jsme rybařili a oddávali se nelegálním radovánkám.
Kuci měli takovou malou úchylku. Na všech fotkách chtěli ukazovat šourek (rozuměj varlata, pytel, anglicky balls, testicles, scrotum, bollocks). Pokud zná někdo latinskej název týhle poruchy, nechť dá vědět.
Po hodinách strávenejch amatérskym rybařenim jsme se každej den vraceli s nepořízenou. Jen jednou jsme chytli malýho žraloka, kterýho jsme nakonec pustili. Ale aspoň byla s klukama prdel (vlastně šourek).
Marius a chleba s marmeládou
No comment
Na skok do Golden Bay
O Golden Bay už jsem toho nakecal hodně, takže budu tentokrát stručnej. Nemohl jsem si pomoct a na závěr svejch cest po Jižáku jsem se v Takace ještě na otočku zastavil, abych se se všema poctivě rozloučil.
Přátelé z jógy - po mé levici BJ, učitel jógy, kterej má v 60 letech lepší kondičku než většina dvacátníků
Malá vzpomínka - výšlap s Moravákama na Wharariki Beach
Jussi, výbornej týpek z Finska
Robert a Lea, co vzadu chrápe
Výhled z Takaka Hill aneb definitivní loučení s Golden Bay
10 dní meditace alias Vipassana
Docela dlouho jsem přemejšlel, jak tohle téma uchopit, aby to mělo nějakou informační hodnotu. Nakonec jsem zjistil, že je pro mě těžký o tom psát. A tak jsem se rozhodl o tom nepsat. Jen snad řeknu, že jsem měl hodně vysoký očekávání. A když mám vysoký očekávání, bejvám dost často zklamanej. V tomhle případě ale realita daleko předčila očekávání. Byl to test disciplíny, odhodlání a koncentrace, kterej si budu chtít jednou za čas zopakovat. Každýmu, koho to bude zajímat, rád povyprávim osobně.
Klidný místo uprostřed ničeho
Celebrita 1
Na svejch cestách jsem potkal i dvě celebrity. První z nich se stal známej díky svýmu vytříbenýmu chování. Kdo ho pozná?
Věrní fanoušci tohohle blogu si určitě vzpomněli na hovádko jménem Will. Will se za ty měsíce nezměnil. Pořád prdí a chlastá a je to v tom nejlepší. Jenom už se přestal omlouvat. A taky si našel přítelkyni. S Willem jsem na Zélandu poprvý navštívil diskotéku. A tancoval jsem. To už něco znamená.
Celebrita 2
Druhá celebrita je celebrita s velkým C. Dvojník Michaela Jacksona a profesionální rybář v jedný osobě. Pro osvěžení jsem vyhrabal jedno starý a dost špatný video.
Na kafi s Michaelem Jacksonem
Když měl Michael problémy s plastikou, Keita ho na koncertech zaskakoval. Ale nikomu to neříkejte, je to tajný. Keita byl dvakrát vyhozen ze zaměstnání. Poprvý to byla kiwi farma, podruhý úklid v hotelu. Teď se věnuje úklidu v dalším hotelu a vydělává prachy, aby se za mnou mohl jet jednou podívat do Králík.
Potkali jsme se v Queenstownu a musim říct, že slušně pokročil s angličtinou. Porozumí už většině věcí a občas dá dokupy i souvislou větu. Nicméně má pořád co dohánět. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že jeho šéfová je protivná, protože má krámy, nemohl za boha porozumět. Slova period ani menstruation nezná, a tak jsem na to šel přes krvácející vagínu. Když ani to nezabralo, musel jsem použít google translator. Všichni okolo už se totiž divně koukali. Takže měsíčky se japonsky řeknou gekkei, kdyby to někoho zajmalo. Jo, a Keita všechny pozdravuje. Především věrný fanynky, co nejsou protivný.
Perlička
Dámy a pánové, mám pro vás radostnou zprávu. Kromě toho, že budu brzo v Králikách, bych vám chtěl oznámit, že jóga už je úplně pro všechny. Ano, úplně pro všechny. I pro líný kundy! Že nevěříte?
