Nehledám. To mě jen tak napadlo, když jsem teď celej
tejden makal na citrusovym sadu. Při několikadennim lopatování tě holt napadaj
různý věci, často nepublikovatelný. Tomu se dá těžko ubránit. Na lososárně jsem
kromě menežra jedinej chlap na manuální práci, jinak jsou tu samý bábovky,
který se točej v kavárně. Myslim, že jsou čtyři, ale jedna pěstuje poměrně
solidního kníra, takže tam to bude chtít ještě prověřit. Ale jinak jsou na mě
všechny hodný a občas mi některá chodí pomáhat, když má kavárna slabší den. To
se teď v zimě občas stane.
To takhle jednou bábovka lopatovala šutry do kolečka
a já šutry rozvážel po sadu. Obrázek přesně jak z tý reality šou Farmář
hledá ženu. Kdo to nikdy neviděl, tak je to zhruba o tom, že televize vybere
partu totálních asociálů, který žijou na farmě a obcujou s ovcema, a do
baráku jim nastěhuje smečku naivních, nadrženejch slepic z města, který na
základě televizního medailonku o svýho favorita projevily zájem. Jdou do toho
samozřejmě v domnění, že farmář je panic multimilionář, kterej vlastní
hromadu pozemků a čeká celej život zrovna na ně. Mix gumáků, totální naivity a konfrontace
s krutou realitou byly přesně důvody, proč jsem se každej tejden nemohl
dočkat dalšího dílu. Dovolim si zavzpomínat na „farmáře“, kterej ještě před
stěhováním samic do baráku stihl půlku z nich ošukat. Když se to pak dověděly,
nevěřícně fňukaly, jak je to strašně smutný, že jsou farmáři úplně stejný
hovada jako Franta odvedle z paneláku.
To jsem poměrně hodně odbočil od původní myšlenky, kterou
bylo zachytit místní atmosféru na farmě. Ne, nehledám farmářku, ani s nikym
neobcuju. Ne, ani s rybama. Mám jiný záměry.
Učíme se skromnosti
Aktivoval jsem režim Práce. To znamená, že se chci co
nejvíc naučit a co nejvíc vydělat v co nejkratším čase, abych po nějaký
době mohl přepnout zpátky na režim Dovolená. Dle výkladového slovníku vzniklo
slovo Dovolená odvozením z věty „dovolit si vysrat se na všechno a na
všechny“ a toho je dobrý se držet. Pro mě to třeba znamená, že nechci obracet
každou korunu, než si koupim něco na zub. A tak dělám šest dní v tejdnu,
osm hodin denně, za minimální mzdu, která činí cca 300Kč na hodinu. To není zlý
ne? No, jak se to veme. Nezapomeňte, že je tady všechno dvakrát dražší.
Rozhodně se z toho ale dá ušetřit víc, než za minimálku v Čehách.
Řekl jsem právě „Ušetřit“? Ano, tohle slovo se teď učim
vyslovovat. Nikdy jsem to neuměl a vim, že s tim musim něco udělat, jinak
se vocut nepohnu.
Jeden z mejch tajnejch úkolů pro cestu na Zéland bylo
začít se znovu učit skromnosti. To může znít srandovně, ale je to něco, co mě
slušný prachy a několik let života v Praze odnaučily. Ne že bych utrácel
za pičoviny, ale když jsem něco chtěl, tak jsem si to prostě koupil. Do toho
jsem byl schopnej utratit třeba i 15 000 měsíčně za žrádlo. Podle mě je to
jedná z nejlepších investic, kterou člověk může udělat, pokud se má aspoň
trochu rád, ale tady si tenhle styl života zkrátka nemůžu dovolit. Chodit pravidelně
na slušný jídlo do indický, thajský, nebo japonský restaurace by mě přivedlo k bankrotu
zhruba do dvou tejdnů. Ehm, vydržel jsem těch tejdnů šest místo plánovanejch
dvanácti. Takže je na čase to zkusit znova.
Dál spim v autě, nechlastám, šiju v sekáči, nakupuju hlavně ve slevách a přestal jsem chodit do bordelu (fór). Pořád se ale snažim,
abych jedl zdravě a nežral sračky. Clean snickers jsem omezil na jednou tejdně.
Ve srovnání s mojí bejvalou prací je tohle zaměstnání extrémně
energeticky náročný, a tak na každej den chystám jeden nutričně vyváženej dřevorubeckej
oběd a dvě nutričně vyvážený dřevorubecký svačiny. Protože si o jídle hrozně
rád povidam a dokázal bych o něm teď vyblít dalších pět stran nesmyslů, radši
to stopnu a nechám tomuhle tématu vlastní prostor, kterej možná přijde v nejbližší
době.
Když jsme u skromnosti, tak Zéland je nějakejch patnáct
let pozadu. Je fajn vidět znova v akci cédéčka a VHSky. O internetech ani
nemluvim. Pokrytí je mizerný, a když už je někde wifina, tak je pomalá, omezená,
nebo placená. Člověk má pocit, jako by byl internet vyčerpatelnej zdroj, kterej brzo
dojde. Ale to není výtka, s odstupem času mně to přijde docela sympatický.
Člověk si odvykne bejt závislej na pornu a víc si váží drobností.
Veřejně se tady podělim o svůj cíl, čímž na sebe ušiju o
trochu větší bič. Veřejně prohlašuju, že chci ušetřit 5000 tejdně. To by mi ale
hned druhej tejden něco nesmělo nabourat plány.
 |
| Zábava na dlouhý zimní večery. Samý pecky. |
Bebíčko aneb cesta za poznáním
Každym dnem roste můj respekt k lidem, který se
manuální prací živí dlouhodobě. Začínám chápat věci, který by mně v životě
nedocvakly. Psychická náročnost, fyzická náročnost, do toho všechny možný
zranění z rutinních pohybů. Poměrně rychle jsem to poznal na vlastní
pokožku.
Během prvních 9 dní jsem pracoval 8x a už od čtvrtýho dne
jsem začínal mít v rukách mravenčení. Místo toho, abych si dal pauzu,
makal jsem ještě víc a skončilo to tak, že jsem přestal normálně spát.
Probouzel jsem se několikrát za noc s odpornou bolestí v loktu a absolutně
bez citu v prstech. Takový mravenčení, kterýho se nedá nijak zbavit. Někdo
tomu asi říká karpál. Já tomu říkám bolest. V práci jsem si vzal volno a
zkoušel jsem všechno možný, co píšou internety. Magnesium, B komplex, strečink,
vířivka, ale ani tak se to moc nelepšilo. A tak jsem začal bejt zoufalej.
Kurevsky zoufalej. Tahle práce je dream job a já to chci dělat!
Vyrazil jsem na nejbližší bazén do 100km vzdálenýho města a
poprvý v životě jsem si vyzkoušel stopování. Dokonce jsem v jeden
moment zkoušel stopovat společně s nějakou Francouzkou. Většinou ji prej
berou do 15 minut, ale že spolu bysme prej mohli mít větší štěstí. Hovno s máslem. Hodinu
jsme tam šaškovali v dešti, než jsem ji diplomaticky sdělil, že máme nejspíš
rozdílný čakry a že ji opouštim. Helemese, netrvalo to ani pět minut a oba jsme
měli stopa.
Nabral mě týpek, kterej se představil pod přezdívkou Earthwalker
(pozemšťan?). Prvně jsem si myslel, že si dělá prdel, ale měl během cesty pár
telefonátů a představoval se tak všem. Chovat se tak v Čechách, tak ti
hádám vemou papíry a pošlou tě na pozorování. Tenhle týpek byl hodně
přátelskej, ale neřekl bych přátelsky přátelskej, spíš ezotericky přátelskej.
V týhle oblasti je to běžný. Hromada lidí je tu tak naladěná a myslim, že
by z fleku mohli dostat místo v jednom z těch debilních pořadů,
který vysílá Prima po půlnoci. Earthwalker byl zatim největší pošuk, kterýho
jsem tady potkal. Dá se říct,
že v dobrym. Říkal, že jsme všichni se všim propojený, ukazoval mi kameny,
který nabíjej kosmickou energií, mluvil o našich minulejch životech, kdy já byl
léčitel a on násilník, a tak dále. Zkrátka celou cestu prezentoval teorie,
při kterejch běžnej vědec dostává opakovanej infarkt myokardu. Kdybych byl o
pět let mladší, nejspíš bych si vystoupil, ale dneska už vim, že na tom všem něco
je, jenom to můj racionálně smýšlející mozek nedokáže snadno uchopit. Co se
těmhle lidem musí nechat je fakt, že všichni vypadaj o deset let mladší, než byste
hádali. Když mě přivezl do Takaky a myslel jsem, že je to všechno, chtěl jít
ještě na kafe. Měl jsem volnej den, tak proč ne.
Léčba 1
Když jsme dopili, šokoval mě prohlášením, že se mě pokusí
vyléčit. Ať zavřu oči a dám mu ruku. Ty vole, to nemyslí vážně? Jsem rozenej
diplomat, ale jak mu slušně říct, že na tohle seru? Nijak, šel jsem do toho. Pozemšťan
měl zavřený oči, mezi svejma dlaněma svíral moji dlaň a nějakou zvláštní řečí mumlal
něco strašidelnýho, jakoby se modlil. Já oči nezavřel ani na vteřinu. Okolo
chodili lidi a chtěl jsem vidět, před kym se to mám cejtit trapně. V duchu
jsem se modlil s nim. Modlil jsem se za to, aby mě neviděl nikdo z práce.
Říkal jsem si, jestli to z mý strany není sprostá neúcta, ale dyť on se mě
ani nezeptal. Když už jsem po deseti minutách myslel, že je po všem, musel jsem
ještě prohodit ruce. Bylo to nejdelších dvacet minut mýho života. Jestli jsem
během léčby něco cejtil? Jo, myslim že
jo. Dalo by se říct, že jsem cejtil teplo.
Věřte, nevěřte, ať už to bylo čimkoliv, ten den jsem poprvý
po třech dnech spal celou noc.
A za kym, že to Pozemšťan do Takaky jel? Jel se sám léčit za
jinou léčitelkou. Léčitelka, která prej vyléčila i pole s obilím. A jestli
se k ní prej taky nechci objednat. Cena jen 1200 na hodinu. Když už jsem
byl na týhle úchylný ezovlně, pln zoufalství ze svýho bebíčka, nemohl jsem
jinak, než kejvnout. Jestli dala pole s obilím, tak moje ruce přece musí dát s prstem v ezo-pochvě.
Léčba 2
Čarodějnice, tak já těmhle lidem říkám, 35 let, docela
sympatická. Tohle už se odehrálo naštěstí v soukromí u ní doma. Vysvětlovala
mi prvně, jak léčí. Že snad něco s přesunem energií, ale moc jsem tomu
nerozuměl. Chtěl jsem prostě, aby mě přestaly bolet ruce. Abych to zkrátil.
Léčba proběhla zhruba tak, že jsem se zavřeným očima ležel hodinu na zádech a
ona mi u toho, ona mi u toho, ona mi u toho honila prsty. Nevim, jak jinak to
popsat. Když byla u desátýho, trochu jsem znejistěl, jestli náhodou nedojde i
na jedenáctej, ale naštěstí (nebo naneštěstí?) se to obešlo bez hepy endu.
Na závěr jsem se dozvěděl, že okolo mě viděla muže v bílých
kápích, což prej znamená, že jsem exkluzivně chráněnej jedinec. Nebyl to spíš kukluxklan
a znamení, že dostanu brzo do držky? Taky, že tenhle vejlet na Zéland prej není
pravá cesta mýho osudu, a že jsem tady jen tak pro prdelky. To docela trefila,
ale na druhou stranu tohle se dá aplikovat na každýho turistu tady. No a že
prej se mám připravit na velký příležitosti, který brzo přijdou. No super, to
beru.
Popravdě, moc se mi za tohle nechtělo platit 1200, a tak
jsem se jako správnej gigolo zeptal, jestli jí na kompu všechno funguje v pohodě.
Hele hodinu jsem ji ladil fejsbuky, aby tam neměla nastavený úplný krávoviny a
účet za hodinu onanie byl srovnán. Tohle mě na Takace baví.
Co si z toho všeho odnášim? Zajmavou zkušenost. Duchovno
teď ale dostane na chvíli pauzu. Vracim se do odvolání ke svýmu rozumu. To znamená
šetřit prachy, šetřit tělo, a když to bude stát pořád za vyližprdel, pudu k doktorovi. Jsem si ale jistej, že to nějak vymyslim.
Perlička
Sorry, dneska to odbiju, už jsem unavenej. Tak snad něco
veselýho? Třeba zvířátka? Co třeba veselá kráva a hnusná kočka?
 |
| Tahle není veselá, jen je usměvavá |
 |
| Oškllivost týhle kočky mě nepřestává udivovat |
Žádné komentáře:
Okomentovat