Tejden 10: I'll be back

Co novýho?

Nic.

To něco znamená. Nejspíš to znamená, že aklimatizace dovršila 100%. Z toho nechutnýho koloběhu životních zážitků se stala samozřejmost. Nechápejte mě špatně, každej den tady je skvělej, ale docela předvídatelnej. Vyčistit zuby, nasnídat, pracovat, potrénovat, povečeřet, popovídat si s lidma, vyčůrat, spát. Jo a ještě se příležitostně ožrat. Snad nechcete, abych o tomhle psal každej tejden.

Stejně jako ta vaše slavná Hra o trůny má nějaký série, tak i tenhle blog bude mít série. A tohle je poslední díl první série. Nebude srandovní, ani přínosnej, ani cestovatelskej, ani pseudofilozofickej, ani sprostej. Bude ryze informativní. Zamyslel jsem se znova nad tim, co je novýho a přinášim poslední zpravodajství ze světa Středozemě, kde nadále probíhá nemilosrdnej Hon na Gandalfa.

Práce

Na farmě vládne spokojenost. Dostal jsem nabídku, jestli bych tam nechtěl pracovat trvale, nebo se aspoň vracet na letní sezónu (leden – březen). To je tam prej šílenej šrumec. To není zlá varianta, až zas budu na přelomu roku hledat vlnu.

Moje ruce jsou lepší, ale furt to není 100 procent a asi nikdy nebude. Kamarádka mi poslala úryvek z jedný chytrý knížky, která říká, že je to znamení, že to není práce pro mě, a že bych se na to měl vysrat. Podle mě na tom něco bude. Ale když mně se tam tak líbí. Byl jsem na místní fyzioterapii, kde se to obešlo bez duchovna i jakýkoliv prstový onanie. Ukázali mi pár protahovacích cviků a řekli, že to nemám přehánět. A tak protahuju a nepřehánim.

Kromě ryb se teď už starám i o zákazníky. To mě vždycky bavilo a přiznávám, že často tajně odbíhám od rozdělaný práce, abych byl u novejch zákazníků dřív než hranolkářky. Vítám je na farmě, povídám si s nima o zbytečnostech, přebírám úlovky, nebo třeba vysvětluju, jak zacházet s prutem. Je to absurdní, nikdy jsem nerybařil, ale naučil jsem se u toho tvářit hrozně vážně, takže mi to lidi žerou i s navijákem (to se mi povedlo ne?). Nakonec se dostavuje i pocit dobře odvedený práce, protože člověk vidí, jak každej zákazník odchází nadšenej, často přežranej k prasknutí.

Zjistil jsem, že všech 70 000 ryb jsou samičky. Neprohlížel jsem je, řekli mi to. Nebyl by to dream job pro jednoho lososáka? Já ti nevim, podle mě by to nedal ani Robert Rožumberk.

Tohle je byznys

Tohle je relax

Úhoří rodinka

Mezinárodní vztahy

V Nirváně se okolo vás každej den točej lidi z celýho světa a to mě nepřestává bavit. Necháváte si vyprávět, jak to v jejich zemi chodí, co se tam žere a jak je to tam drahý. Takže sbírám inspiraci a dělám si známý. Nepočítal jsem to, ale řekl bych, že zhruba každej třicátej člověk vám sedne víc než ostatní. Tim mam na mysli, že jste schopný dva dny po sobě kecat do rána, aniž byste stresovali, že musíte do práce. Dokážu si představit, že se s těmahle lidma ještě někdy potkám.

Jinač já dělám Česku reklamu skrz dobrý pivo a hezký holky. Máme tam ještě něco jinýho?

Kultura

V rámci utužování kolegiálních vztahů mě farmářky už třikrát pozvaly na akci. První dvě dopadly tragicky. Poprvý jsme byli na kvízšou, kde jsme skončili předposlední. Naše tupost neznala hranic a nechápu, že jsme nebyli poslední. Po skončení jsem konstatoval, že už mě příště na takovýhle kokotiny nemaj zvát, že preferuju spíš chlast.

Podruhý mě teda pozvaly chlastat k sobě domů. Párty jsme ukončili na záchytce. Kiwi roštěnka se přes všechno přemlouvání rozhodla jet za píšničkou autem. Navíc nás bylo šest a tak jedna z holek ležela v kufru, odkud telefonovala s mámou. Všechno to byla hrozná prdel, dokud nás nezastavili fízlové. Roštěnka jde za 0,7 promile příští tejden k soudu, kde ji vezmou papíry a zaplatí něco přes 30K. Za kámošku z kufru dostane ještě malej bonus navíc.

Do třetice už to vyšlo. Dokonce jsem tancoval ještě za střízliva. Snad poprvý od tanečních. Takže tragicky dopadly vlastně všechny akce.

Zvířátka

Snažim se už nevypadat překvapeně kvůli každý blbosti, ale přesto mi to občas nevyjde. Když mi řekli, že tady žerou úhoře, ani to se mnou nehlo. Když mi ale řekli, že žerou tohle, tak jsem zase zůstal stát s otevřenou držkou. Čekal bych to v ZOO a ne v mikrovlnce.

Anglicky je to peacock, česky hrachošulin 

Ekonomika

Neušetřim ani hovno. Pořád se to učim, ale je to asi jako když se Kejta učí anglicky. Podle původních prognóz jsem touhle dobou měl mít našetřeno nějakejch dvacet tisíc, ale mám sotva polovic. Stejně jako se některý lidi nikdy nenaučí vyslovovat slovo badminton, já se nikdy nenaučim šetřit.

Ze sportu

Poctivě trénuju na sobotní závod, kterej bude vrcholem mýho letitýho snažení. Poprvý se pokusim dát desítku pod čtyřicet. Budu muset podat ještě lepší výkon než na poslední pětce, ale teoretická šance tam je. Udělám pro to všechno. Tak držte palce.

Ze světa celebrit

Kejta Itabashi se mi svěřil, že ho lidi na letišti často zastavujou a říkaj mu, že vypadá jako Michael Jackson. Když mi to říkal, zrovna jsem pil čaj a málem jsem se utopil. Nebudu se k týhle kontroverzní záležitosti dál vyjadřovat a nechám posudek na každym.

Smutnou zprávou je, že Kejta opustil Nirvánu a vydal se něco málo vydělat do 50km vzdálený Motueky. Tam poběžim o víkendu závod, tak snad se ten prevít přijde podívat. Kejta bude v Motuece zastřihovat kiwi stromky a píchat Němky s velkejma kozama. To první je fakt, to druhý je jeho tajný přání. Jeho slovní zásoba by měla vystačit na obojí. Připravoval jsem ho na to měsíc.

Co se týká Kejtovy angličtiny, musim říct, že jsme udělali velkej posun. Otázkou zůstává, jestli k lepšímu nebo horšímu. Sice do svý angličtiny perfektně zakomponoval slovo fuck ve všech jeho podobách, ale například dneska ráno při našem loučení, v tý nejdojemnější chvilce, namísto „I will stay in touch with you“ (zůstaneme v kontaktu), řekl „I want to touch you“ (chci se tě dotýkat). Musel jsem mu říct, že je to fuckin asshole.

Podle mě by Michael Jackson neměl stříhat kiwi stromky

Poslední večeře s Kejtou u nás na farmě

Co dál

Je přede mnou jedno velký a jedno malý rozhodnutí. Na to velký mám asi měsíc. Na to malý jen pár dní. Je to jeden z důvodů, proč si dávám oraz s blogem. Moje hlava bude zaneprázdněná.

Dobře, s tim malym se svěřim. Nejpíš už je stejně rozhodnuto. Na necelej měsíc se teď přesunu bydlet do jurty. Luxusní jurty! A budu ji mít jenom pro sebe. A navíc zadarmo.

Tádydádydá

A to je konec, přátelé. Je vás několik set pravidelnejch čtenářů, který dobrovolně přečtou každej nesmysl, co vyplodim. To je neuvěřitelný. Ale jsem za to upřímně rád. Bez vás bych nejspíš skončil po druhym článku.

Tak snad jen díky a….